Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Říjen 2011


mini zážitek a vzpomínka

10. října 2011 v 9:17 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Kdysik jsem byla u našich a lízala zmrzlnu z jedné strany a z druhé lízal kocour.Přišel táta a začal dělat že zvrací,nadával mi do prasat,hovad......
No,rok se sešel s rokem,já jim koupila čivku a jednou tak sedíme,kecáme,máme zmrzku a najednou vidím,že si lízne táta,dá líznout čivce,zase sobě a tak pořád dokola.
No znáte mě...začala jsem napodobovat zvedání žaludku.
Táta zrudnul až na zadku a poslal mě do prdele
Hned si totiž vybavil vlastní hysterák .Dnes se dělí se všema mejma zmetkama,nezáleží na tom co jí a vůbec mu to nepřijde !!
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Nero a auta.
Já musím zase oba zmetky hlídat,protože mi chtěj nastupovat do všech aut.Milujou ježdění a čím delší,tím jsou nadšenější.
Nero mi dokonce před cca půl rokem (to mu bylo kolem 8 měsíců) zdrhnul a nastoupil do autobusu.Ještě že tam sním nastoupil dcery kamarád,kterej si ho všimnul a na další zastávce sním vystoupil.
Tenkrát jsem vážně byla milimetr od toho,mít k večeři maso na česneku

Bít či nebít - po čem a čím??!!

10. října 2011 v 9:16 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Tak jsem slíbila veselou historku!Nebude....Bude plná násilý a nenávisti!! ;-((
Začalo to už v noci,kdy se opět Nero,z důvodů známím jen jemu,rozhodl,že bude mít průjem...
Lítali jsme do 5,30 hodin do rána,v dešti a se svitou 4 čubin,jediná Ajalín projevila záškub inteligence a zůstávala doma.
V té době už jsem do něho narvala 2 smekty,2 živočišný uhlí a 1 endiaron,samozřejmě,že postupně.
Venku celou noc pršelo,čili ven do deště,podívat se,jestli nikde nikdo není,pustit Nera na volno,kroutit krkem jak idiot,aby se někde někdo nevynořil,sehnat čokli do hovfu,do vchodu,odemknout byt,prostrčit ruku,vytáhnout froták,osušit 4 potkany a jedno tele a vpustit je do bytu,dát jim odměnu a jít čekat,kdy to na něho zase příde!! :-[
V půl 6 jsem usoudila,že mi nějaké to ho.no zas tak nevadí a kolem 6 že stejně vstává dcera na venčení,čili jsem konečně odpadla do postele.
Asi se do venčení nic závratného neudálo,neb dcera mi tady nenechala žádný láskyplný vzkaz o úklidu..
Vzbudilo mě zvonění a bušení na dveře,spíš to teda vypadalo,že do nich někdo kope.
Mrkla jsem na hodiny,bylo půl 9.
Vypotácela jsem se ke dveřím a tam se nějaká ženština,která si evidentně myslí,že čím víc šminek,tím je mladší,akorát napřahovala k další ráně pěstí do dveří-zvonek stále vřískal.
Než jsem stačila otevřít pusu (a vi víte,že jsem hodně rychlá),začala na mě vřískat i ona,že si to ho.no hned uklidím a snažila se mě táhnout bosou,v noční košili a bez klíčů z bytu.
To mě probralo,vyškubla jsem se jí a začala jsem ječet já,co si to dop.dele dovoluje,mlátit mi pěstí do dveří,vřískat na mě a ještě mě tahat ven.
Že jsem spala sotva 3 hodiny a taky se můžu vážně na.at a místonechat se táhnout,natáhnu jednu jí!
A co mi je po nějakém ho.nu,že podstivě venku zbírám a že snad po mě nechce,abych z radosti ze života,vyzbírala ho.na po všech psech v parku,ať to skusí ona,místo malování se na klauna i v civilu,to ať dělá až v práci než jde pod šapito.
A jestli okamžitě nepřestaně vřeštět,že jí fakt jednu plácnu až si sedne!
Na chvilku oněměla,pravděpodobně okouzlena mím vytříbeným šarmem,jemným hlasem a mravy a správným zařazením jejího zaměstnání...
No,netrvalo to ovšem dlouho a spustila nanovo,už ne tak nahlas,ale pořád jí bylo slyšet o 5ulic dál,že si to prostě uklidím a že se se mnou nebude bavit.
V tom okamžiku jsem už i já,byla dost zvědavá o jaký dárek se jedná,a tak jsem si vzala pantofle a klíče,ať mi tedy ukáže,cože to po mě chce uklízet....
Otevřela výtah a tam to trůnilo. Tak tohle mě vážně porazilo.
Bydlím v přízemí,výtahem tedy od vchodu do bytu nejezdím a psi se líp vyvenčí venku,než na metru čtverečním ve výtahu!
Tak teď jsem teda začala řvát já!!
A vysvětlila jsem jí všechno co mě napadlo i to co mě nenapadlo!!
Jak jí,doprdele tohle mohlo napadnout,když pominu,že na amstafa to je malý a na čivavy velký.
A jak se ku.va mohla rozhodnout,že to je zrovna po mích psech.
No,ječela jsem neuvěřitelně,že se scházeli sousedi z hořejších pater....
Ona si mi dovolila říct,že přede mnou tady bydleli hrozný partaje,že já nemůžu být jiná a ostatní že se znají a že to může být jen po mojich čoklích!!

Než jsem jí stačila uškrtit,sešel dolů nějakej mladík s ubrouskem v ruce,vynadal nám oběma,že blokujeme výtah a on nemůže uklidit ho.no po svým psovi!!
Já se začala chechtat,baba i přes 10cenťáků šminek zbledla!!
Kluk sebral doličný předmět,otočil se na ní a vynadal jí znova,že už jí má plný zuby,že furt jsou sní jen problémi a že jí už několikrát říkal,že se má odstěhovat někam na pavlač!!
Vyrval jí dveře od výtahu,co furt držela v ruce a odjel někam nahoru...
Přihlížející sousedi se začali za velké diskuze rozcházet a tak jsem toho využila a spustila jsem na ní,že čekám na omluvu!
Sousedi se se zájmem na schodech zastavili a čekali taky ...
Donutila jsem tu maškaru omluvit se mi za všechny nadávky,na které jsem si vzpoměla,že je použila a i za pár který si myslím,že nepoužila....Dokonce se omluvila i psům!!

Tak si tak nějak myslím,že když dnes poznali v baráku můj něžný hlásek,schopnost reakce na nadávky a i můj repertoár,který viditelně někteří celý neznali,budu už mít klid. ;-) :-D :-D

I tohle už mám za sebou,letos v srpnu ve starém bytě.

10. října 2011 v 9:15 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

infarktový stav
Kolem půlnoci jsem šla venčit zmetky.3li jen Kejminka,Berenika,Jessika a Nero.Před barákem pusto prázdno,tak jsem Nera pustila na volno.Hned zaletěl do křoví a blbnul..Holčinky byly za náma asi 50-60 metrů,v jednom chumlu si to vykračovaly,zmetci mrňavý..je to 5metrový chodník na šíři a stejně tak široký trávník a tak je v klidu nechávám,at si jdou svou rychlostí.
Zepředu zleva,jsem viděla jít po druhé straně kluka,tak 30-33roků,někomu telefonoval a byl i velmi slušně oblečený a asi 4 metry před holkama přešel na naší stranu silnice-musím tohle hlídat,protože Nero má všechny lidi za otroky k mazlení.
Nejednou zaslechnu,jak Kejminka zapláče,tak se otočím a vidím,že jde rychle s chodníku na trávu,koukám dál-kdyby se jí udělalo blbě a co nevidím....
Ten velmi slušně oblečený kluk je v předklonu a snaží se Kejminku chytit...ta zaječela dvakrát po sobě a zdrhla mezi křoví.
To jsem už na něho ječela já,at nechá toho psa okamžitě být.
Bylo mi oznámeno:Drž hubu ty stará krávo a jde po Kejmince dál.To už jsem pro změnu zařvala na Nera ,,ke mě,, a div divoucí přišel okamžitě.Jak se vynořil z toho křoví,velký jak tele a celý čarný a i na tu vzdálenost nezapřel svou rasu a zastavil se u mě,kluk zcepeněl a já nasraná dala povel:Nero na něj!(v klídku,on na tohle není cvičenej,tak jen koukal co vlastně chci,kdybych chtěla aby po něm šel,řekla bych jen:co se děje ségrám,nebo holčičkám a vyrazil by skouknout nebezpečí a rovnou by si vzal do parády i to hovado....sice by na něho jen skočil,ale znáte to,strach má velké oči a Nero mu už tak musel připadat jak kráva) a utíkala jsem ke Kejmince-Nero vedle mě,občas mě i předběhl...No by to pohled pro bohy..já s Nerem se řítíme za chlapem,ten se snaží,velmi velmi velmi rychle utíkat pryč od nás,holky zdrhaj knám....Možná že ten chlap utíká ještě teď!!
Kejminka se prdelka klepala,v náručí hned přestala.
Nic jí nebolelo,jen jak jí chtěl ukrást,tak se asi vystrašila...Toho chlapa stopro poznám a tentokrát si půjdeme s Nerem pohrát...šeptnu mu at hledá piškotek..to ho projede komplet od hlavy k patě a vidět zblízka ty jeho tesáky a nevědět,že je bojovej jen na mazlení,stříknu si do kalhot!!

Otrava z dětství

10. října 2011 v 9:15 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Kdysi dávno,v dětství,se na mě a mé kamarády stále lepil jeden kluk.Dokud jste ho dobře nepoznali,byl fajn.
Hodnej,slušnej,poradil,pomohl,ovšem jen do chvíle,kdy se potřeboval odreagovat,nebo jestli ho ten den někdo naštval,nebo si potřeboval zvednout sebevědomí-nikdy jsme to nepochopili.
Pak to byl parchant k pohledání.
Kohokoliv ztrapňoval,nejlíp toho,kdo byl v naší partě zrovna kápo,ironizoval a v zápětí se omlouval,že jsme ho špatně pochopili,že to tak nemyslel,že nás má přece rád.A po nějaké době se to celé opakovalo!!
On a tyhle jeho nálady nás pronásledovali kamkoliv jsme se hnuli,z místa na místo,jak pes háravou fenu...
Ať jsme mu to řekli oklikou,nebavili se sním,řekli mu to narovinu,že nás seje,a že o něho nestojíme,vždycky se během pár dní přifařil knám!!
Když už to trvalo strááášně dlouho,domluvili jsme se a jelikož jsem vždy byla pro pomstu,začala jsem sebou brát našeho NO,o kterém jsem věděla,že se ho strašně bojí.
Arkoš poslouchal na slovo,byl super vycvičenej ale byl to i potměšilec a tohle pochopil velmi brzo,že se mu to bude líbit.
Když jsem ho vzala poprvé sebou,dala jsem ho na 15 metrovou stopovačku,co měl strejda myslivec.Posadila jsem Arkoše do křoví s povelem pozor otrava-on věděl,že se jedná o tohohle kluka,jinak jsme mu už dlouho neříkali !!
Netrvalo to dlouho a náš otrava se objevil.
My nic,dělali jsme,že si hrajeme a jeho,že nevidíme.
No,přiblížil se možná tak na 12 metrů,když se z křoví vyřítil Arkoš,za hrozitánskýho řevu...Kluk se sice leknul,stuhnul,kdo by se v tuhle chvíli nelek,že?! ale když poznal kdo se na něho vyřítil,nasadil takový sprint,že měřit mu to,tak trhnul světovej rekord a kde by byl dnes Zátopek...
Od té doby byl Arkoš povíšen na našeho hlídače.
Kde jsme byli my,byl určitě i on.
Náš objekt si vyskoušel různé typy záchran....vysel na opřeném žebříku,seděl na sloupku u plotu,na stromě,na vratech...prostě těch míst bylo fůru.
Po nějaké době Arkoš pochopil,oč nám jde a už byl i na volno.
Nikdy k tomu klukovi nepřiběhnul blízko,vždy jen za řevu vystartoval a pak si v klidu lehl a pozoroval ho z dálky,na čem se zrovna potí.Ten pes s toho měl vážně srandu!!!!
Díky Arkošovi jsme měli klid i když snáma nebyl,protože nevěřil,že se odněkud na něho stejně nevyřítí.
Po letech jsem ho párkrát potkala,už jako dospělá a řeknu vám,tyhle typy se nezmění.Několikrát to bylo fajn a pak plác a připadala jsem si jako v dětství.Takže jsem ho už odepsala úplně,řekla mu co si o něm a jeho mindrákách či co to má myslím a odešla jsem. Určitě jste se někteří alespoň jednou s někým podobným setkali..
Já osobně je nechápu...nevypadají hloupě,ale asi jim chybí nějaký gen,který normální lidi učí ,že některý věci se nedělaj,že jsou trapný...

A proč jsem si na to vzpoměla?Srovnávala jsem si dnes,když jsem měla volno od diskuze fotky a našla tam Arkošovu fotku.
Byl to nádherný pes ,černý s náprsenkou,a já si vzpoměla na všechny krásný chvíle co jsme spolu prožili..
Od aportu,po stopování,když jsme se mu schovávali,plavali sním,chodili spolu na dlouhatánský procházky...prostě na tohle všechno.
Dožil se moc krásného věku a umřel vlastně stářím.
Nebyl nemocný,nic ho nebolelo-jen trošku hůř viděl,slyšel,pomaleji chodil...prostě jako člověk.
A smrt k němu byla taky hodná!Najedl se ,lehl si a umřel ve spánku.. :-))Jen mě teď tak napadlo,že je to velikánská škoda,že to s některými,velmi podobnými lidmi,jako je v mém příběku z dětství, nemůžeš udělat i jako dospělý člověk :-D :-D :-(

Ztracené dítě....

10. října 2011 v 9:14 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Pár měsíců po Picasově období,jsem si hrála na dvorku a táta mě šel zavolat na jídlo.
Neozvala jsem se mu i když pak vyřvával tolik,že vylezla ven i máma.
Začli mě hledat a zjistili,že jsou otevřená vrátka...
Začal poprask.
My bydleli uprostřed vesnice,ne jednom konci matčiná maminka a na druhém babiččiná maminka.
Otec vyrazil jedním směrem,matka druhým....k oboum vedla silnice bez choníků....
Nebyla jsem ani u jedné znich.
Rodiče se sešli,v doprovodu všech členů dané rodiny u našeho domu,zdělili si fakta,že u nich ani u nich nejsem a šli mě lovit z požární nádrže,které se honosně říkalo koupaliště....
Byla vypuštěná....
Opět se rozdělili a jedni šli do hájku,jestli jsem se nevydala tam,druhá vedená mím strejdou-myslivcem,knim domů pro NO,jestli mě třeba nevyčmuchá.
Tahle část plánu se bohužel nekonala,protože začalo hustě pršet a tím pádem by i kdyby měl ochotu,nechytil stopu.
Čili se i oni rozdělili do dalších podskupin a vyšli mě hledat na různě vybraná místa.
Po dvou hodinách se nějak poscházeli a já furt nikde....
Už nepršelo,tentokrát někdo nahoře vylíval cisterny s vodou...
Rozdělili se prý do dvojic,vyburcovali sousedy a šlo se hledat nanovo!
Za další 3 hodiny byl sraz u našeho domu.
Nikdo mě nenašel a tak šli do bytu,že prodiskutují strategii odchytu a vypijou si aspoň teplý čaj,protože nemělo cenu se v tom dešti převlíkat!!
Co tenkrát vymysleli se nedochovalo...k mé neskonalé lítosti!
Když dopíjeli čaj a chtěli vyrazit do divočiny polí,keřů a háje,přišel z práce můj praděda.
Ženský z rodiny i z vesnice uřvaný,jestli jsem to počasí,mohla vůbec přežít,chlapi vyděšený a začali mu o tom hrozném neštěstí vyprávět.
Děda byl fajn...prý nasadil vážný výraz,zapálil si cigaretu a zadumaně řekl:Tak by mě zajímalo,jestli to dítě mělo šanci tohle přežít a odmlčel se.
Ženský prý rozkvílely ještě víc,krom prababičky,která ho přece jen za ta desetiletí znala nejlíp a hned spustila...
Dědku,co kdes viděl tu holku!!Děluj a mluv!!
Děda se na ní prý nevinně podíval a řekl:Ale Slávinko,kdybych jí viděl,tak bych jí přece na tom dešti nenechal!!
Načež babča:Tak dělej a řekni mi okamžitě co víš.Vidím ti až do žaludku,jinak si mě nepřej!!
(byla dost od rány,my jí v rodině říkali láskyplně gestapák) Děda beze slova vyšel na zápraží a jen se díval na Astinou boudu.
Ta chudák seděla venku,promočená na kost,klepala se zimou a děda povídá:Že mám blbý děti vím už dávno,ale že stihli nakazit půl vesnice,to jsem se teprv dozvěděl.

Na tohle se moje babička,jeho dcera vrhla k boudě,kde jsem sladce spinkala celou dobu,co mě hledali málem i interpolem-kdyby tenkrát u nás už byl!!

Mě vrazili,pořád spící do postýlky,Astinku která mě celou dobu poctivě a obětavě hlídala, vysušili co to šlo a šouply jí za odměnu ke mě.

A dospělí si místo čaje s rumem,udělali rum s čajem.

Jo a prababča s pradědou nemluvila prý skoro týden,že zní udělal předevšema blbce.

Od té doby,když mě hledali,první na řadě byla psí bouda... :-D :-Dkdo tohle:(byla dost od rány,my jí v rodině říkali láskyplně gestapák) bude brát špatně,tomu se omlouvám,ale až do své smrti v 83 letech vždy jen jednou zařvala a nastoupili jsme v plném počtu,včetně návštěvy.
Leta si nepamatovala,nebo nechtěla pamatovat jména a tak vždy jen zařvala Franto,Lojzo,Pepiku...a stáli tak chlapi,kluci,ženský holky-prostě všichni kdo byl zrovna v baráku,protože ten kterej náhodou nepřišel,byl na milion procent ten,se kterým zrovna chtěla mluvit!! :-)) :-))

Mé seznámení s pejsky a uměním

10. října 2011 v 9:14 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Pro mladé na této diskuzy.
Když jsem se narodila,tak mateřská dovolená byla pouze 3 měsíce.
Mamka aby se mnou mohla být doma,přemluvila otce a odstěhovali se z centra Prahy kilometr za Prahu do vesnice.
Matka nastoupila do kravína,odjížděla na kole z domova v půl 3 ráno.
Otec musel odejít v 5 ráno na autobus.
To mě převzala prababička a hlídala mě do 8 ráno,kdy se mamka uřícená vracela a prababička mizela do práce.
Tak to šlo až do mích 2 let,kdy už mě prababička hlídat nemohla a tak jsem od 5 do 8 ráno musela být doma sama.
V době kdy se naši odstěhovali na vesnici,tak si pořídili bílou čubičku čehosi,co prababička nazývala:vaše kráva-naše louže,čili čistokrevného voříška.
Dokonce se Astička narodila i ve stejný den jako já...
Aby mi nebylo smutno a nebála jsem se sama,kdybych se probudila,nechávali mi rodiče Astičku v pokoji se mnou,než se mamka vrátila z práce.
Brzo jsme prý byly nerozlučná dvojka.Kde byla jedna,byla i druhá.
Velmi brzo se naučila tahat mě za kaťata od věcí,kde bych si mohla ublížit-od schodů,kamen,domácího zvířectva...
Jednou se mamka vrátila domů a myslela,že to sní sekne,hned mezi dveřma....všude červené čmárance,na zdech,podlaze,nábytku,prostě všude.Ovšem to nejlepší jí teprve čekalo.
Rozzuřeně vrazila do kuchyně,kde jsme si vždy s Astičkou hrály a tam už zvažovala infarkt,mrtvici,nebo halucinace!!
V ústrety jí totiž letěly dvě červené příšery....
Obě dvě,jsme byly pomalované sytě rudou barvou.
Já i pes...
Astinka měla kolem očí cosi jako kola,po těle různé pruhy,celé pacinky i ocácek s ouškama.
Já na tom byla líp.
Evidentně mi na mé zkrášlení už nezbylo moc času...
Měla jsem rudé jen ruce a sem tam něco na obličeji.
Samozřejmě jsem už v té době nebyla troškař a skrášlila jsem i podlahu....asi měsíc natřenou na modro!!
Mamka vždy vypráví,že tam musela stát strašně dlouho,protože měla chuť být okamžitě bezdětná a nebyla si sama sebou jistá!
Po zklidnění matčiných emocí,mého řevu a Astinčina štěkotu,jala se zjišťovat trvalé škody.
Byly jsme namalované jak rtěnkou,tak i lakem na nehty.
Já šla pod vodu první a prý vzteky pod studenou.
Takže jsem řvala jak kvůli tomu,že mi smejvá to krásný,co jsem stvořila,tak i zimou.Pak přišel na řadu aceton...odlakovače byli málokdy a acetonu vždy hodně.Po acetonu mýdlo a nové oblečení.
Staré se uschovalo jako důkaz,že se nezbláznila.. Pak přišla na řadu Astička.
Má matka se zachovala jako tyran.
Jelikož se Astinka všemožně bránila,aby přišlo mé umělecké dílo vniveč,musela jí zavázat tlamičku i packy....
Ovšem velmi brzo poznala,že u Astinky to nebude tak snadné jako u mě!!
S kůže to jde lépe než ze srsti....
Ať se snažila sebevíc,pořád měla místo sněhobílého psa červeno-růžovo-bílou obludu.
Po velikém úsilí už byla jen růžovo-bílá,krom pár rudých průhů na zádech,které zatvrzele odolávali všem pokusům o zneškodnění.
Vzdala to,zhroutila se na židli a těžce oddychujíc přemýšlela,kde jsem mohla sehnat tohle ,,nebezpečné,, náčiní a kde se ve mě probudili malířské pudy.
Pastelek jsem si prý moc nevšímala...
První bod jí osvětlila její teta,která se u nás zastavila a za pro matku velice nepřístojného smíchu,jí vysvětlila,že přesně tyhle barvy a náčiní,hledá od naší návštěvy u nich a že je ráda,že nepřišli do rukou jejich holčičkám...Prý si jí matka velice nevrle změřila,říkala teta!
Druhý bod se brzo vysvětlil také...muselo se ovšem chvilku počkat,protože když babička viděla psa,pocítila silné nutkání na malou stranu a velice se bála,aby to donesla...
Připoměla,také za veselého smíchu, své dceři - mé matce,že jsme přece byli v zoo a mě se nejvíc líbili zebry....ani na babičku má matka nepohlédla laskavým okem!!
Na otce si počkali raději před domem,kde mu naznačili situaci,barvu jeho psa a podlahy.
Ten to prý vzal velmi dobře.
Pouze trval na tom,že byt bude okamžitě prohledám a všechny tyto nebezpečné předměty přede mnou uzamčeny!!
Chudinka Astička to odnesla nejvíc...moji rodiče se ukázali,jako absolutní ignoranti vůči umění a schovávali jí na dvoře.
Jednou ovšem otec zapoměl odtáhnout popelnici do bezpečné vzdálenosti a Astinka se s její pomocí,dostala ze dvorka a vydala se za mnou ,když jsem byla s rodiči na procházce.
Holt,jak mohla chudák vědět,že je neděle a že potká při hledání mé maličkosti,půl vesnice a při hnání domů,tu druhou půlku???
Takhle moji drazí rodiče ve mě pohřbili druhého Picasa ;-(( :-D :-D

učitelky ze školky

10. října 2011 v 9:13 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Co si myslíte...
Že je za námi park,pro volný pohyb psů,jsem vám už psala.

Před cca hodinou chtěl Nero ven a tak jsme všichni šli.
Nikde nikdo a tak jsem ho pustila vylítat na volno.
V dálce,mezi stromi a v zatáčce chodníku,jsem zahlídla asi 4 děti a tak jsem ho připla.
Jenže najednou slyším hlas dospělý ženský jak křičí:
A děti,ukažte jak řve medvěd a jak rychle běží!!
Vyřítilo se cca 20 dětí za ohromnýho řevu,mlátili kolem sebe rukama,strkali se a zdrhali přímo knám...
Stačila jsem Nera odtáhnout z chodníku skoro až do křový,zavolat na holky a děťátka byli u nás.
Hned se vrhli (pořád za řevu a lítání) na psi.
Nero byl naježenej a vrčel jako kráva,před toho jsem si stoupla a sevřela mu hubu rukama,na holky jsem ječela ať jdou ihned ke mě!!
Drahé dvě paní učitelky byly někde vzádu va vedly nějakou smrtelně důležitou debatu.
Tak jsem zaječela na děti já,ať toho ihned nechaj a ječák mám dost dobrej.
Ihned to stichlo a ty dvě můry si teprve všimli,že děti stojí v chumlu u křový,kam jsme s chodníku i s čoklíkama zacouvali!!
Takže jsem jim,bez použití sprostýho slova vysvětlila,co si o nich myslím a jestli mají v mozku i něco jiného než to co znich padá na toaletě.
Jestli si uvědomují,že tady behaj psi všech možných plemen bez vodítka a co si myslí,že by se asi tak stalo,kdyby tímhle povelem,co dali dětem,bez ohledu na to,že přes zatáčku neviděli před sebe a já nestačila,(vyděšeného tím řevem a běžením přímo na něho) Nera odchytit. ;-((
No,aspoň mlčely a nesnažily se začít hádat.......
Jak jsem byla s tohohle bytu a parku nadšená,začínám těžce litovat,že jsme se museli ze starého bytu odstěhovat......
TOPlist

moje nejmilovanější čivavka Kittinka

10. října 2011 v 9:12 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007
Kdysik dávno,si moje mamka,v té době už po dvou mrtvičkách a se stabilitou dvouročního dítěte,přála dobrmana.Řešili jsme to horem dolem,vysvětlovala jsem jí,že rozbít hubu,si může i bez psa a že já jsem líná na to,běhat sním na výcvik a když to nepomáhalo,tak jsem jí objednala čivavu.
Pes jako pes-ne??
A tak mi do života vstoupila první čivavka.
Měla jsem v té době o čivavách dost načteno,ale nechápala jsem ,proč bych musela mít ausgerecht psa s PP a tak jsem šla do bezpapíráka.
Koupila jsem jí v 90 letech za 7tisíc (to tenkrát ještě byly nějaké peníze) a hrdě jsem si jí přinesla domů i s její sestřičkou z vrhu s Nellynkou.

Tedy,při přinesení domů,se ještě Nelly jmenovala Lady, Kitte Nelly.

Byl to sice vánoční dárek pro mamku ale když se narodily dvě,řekla jsem si,že to je znamení i pro mě,Bylo jim 7 týdnů,měly úplně odlišnou povahu,ale i barvu.Jedna byla plavá s černým pruhem přes celé záda až na konec ocásku a s černou maskou,druhá byla trochu jako trikolor-horní část tmavá,nožičky rezavý a náprsenka bílá .
Jedna byl ustrašený uzlík,klepající se u krabice,ta druhá se,za pazvuků připomínající skřípot dveří, ihned vydala zakousnout svého otce!!
Utekl před ní na křeslo a s údivem jí pozoroval....
To bylo 22.12. a další den jsem chtěla jet k mamce předat jí dárek.
Holky jsem na noc vrazila do ohromnýho prádelního koše,vypodloženýho larisou a ustlala si u nich na zemi.
V noci mě probudilo strašný horko pod krkem,ležela jsem na zádech.
Šáhnu---a ono to štěně!!
Rozespalá jsem ho vrazila spátky a než jsem se pořádně zavrtala nazpět do peřiny,ležela mi tentokrát nahoře přes krk.
To mi teprve došlo,že ten koš je fakt vysoký a to štěně mrňavý a že by tedy venku být nemělo!
Vrazila jsem jí tam znova a pozorovala,jak se dostane ven...
No,jednoduše-vylezla jako po žebříku Ta druhá nechápavě seděla na zadku a koukala,kam a jak jí ségra mizí.
Bylo mi jasné,že toho moc tímhle stylem nenaspím a tak jsem rezignovala a vzala je ven a až do rána jsem snima seděla.
Toho plavýho ďábla jsem si za tu noc zamilovala,ale rozhodnutí ,která bude moje,jsem nechala na mamce-byl to hlavně dárek pro ní. Druhý den jsme jeli na chatu za mamkou s jejím vysněným ,,dobrmanem,,Když jsem holky vyndala s kožešinové čepice a dala je na zem,na dobrmana si ani nevzpoměla.
Vrhla se na tu tmavou a já byla šťastná,že mi plavá zůstane.
V tu dobu mamka rozhodla,když lezla po čtyřech a honila se s čoklem velikosti krybičky od cigaret,že se tmavá jmenuje Lady a moje Nelly.

A tím začalo moje soužití s čivavkou,která si o sobě myslela že je alespoň pitbul.
První zkřížení našich cest bylo jméno.Odmítala na něho slyšet!!Sehnala jsem si sí kalendář a skoušela jména,pak jsem si i jména vymýšlela..nic - nezájem!!
Skončila jsem u anglickýho slovníku a předčítala jsem jí slova,která se mi líbila.
Při slově kite otočila hlavu a šla ke mě.
Kdybych bývala věděla,že nejenomže kite,znamená drak,ale že ona se v tom okamžiku na draka,kříženého s pitbulem změní,asi bych to slovo přeskočila!!Když se to dozvěděla mamka,ihned změnila jméno svého zmetka s Lady na Nelly...
Popoženu trochu čas......ne že by se nic v té době nedělo,ale popsala bych tu aspoň 10 stran Když jí byly 4 měsíce,ukradla pitbulovi,kterej na trávníku žral,prasečí nohu od huby.Majitel byl v šoku,že prý se při jídle k němu nesmí přiblížit...Naše Kittynka táhla nohu za sebou a pitbul byl tak zkamenělej drzostí,toho potkana,že bych ho tam možná našla ještě dnes.
Další její uchylka byla,že mi vždy zdrhla přes trávník do zverexu,sebrala si co chtěla a já tam vždy jen došla zaplatit účet.Jen jednou jsem se vzepřela a to když se snažila vytáhnout z obchodu komplet celou kravskou nohu!!
NE jen tu krátkou kost s kopytem,ale vážně celou nohu!!!!
Celý den se mnou nemluvila!!
Cca kolem 7 měsíce,si uvědomila,že ona je drakopitbul a já jsem nevinná oběť,kterou každý pes chce sežrat a ona mě musí bránit.
Bohužel,v okamžiku,kdy jí to došlo,z poza rohu vyšel pán s NO,který byl postrachem všech psů.
Kittynka se vyřítila a zahryzla se NO do slabin.
Pes řval bolestí,majitel koukal,já řvala ať ho pustí a Kittynka vesele vysela ze slabin,krev se řinula,pes ječel,snažil se jí sklepat a tak krev tekla ještě víc.
Vypáčila jsem jí hubu,pes přestal řvát a majitel psa se začal smát!!Já byla vzteky a hrůzou co se mohlo stát hysterická!!
Omluvila jsem se pánovi,Kittynu zmlátila a šli jsme na veterinu.Veterinář když uviděl čivavu celou od krve v doprovodu NO,vrhnul se kní,než vykrvácí. Nenechal si chudák vysvětlit,že všechna krev je s toho ovčáka.Byly to 3 stehy,neplatila jsem nic,protože mi oznámil,že tohle bere jako bezplatné pobavení,majitel se chlámal celou dobu.Já jí slibovala přeražení všech kostí v těle!!
Majitel NO byl fakt formát,humor ho nepřešel ani po třetím útoku a třetím šití.....
Já mezitím přišla na to,že neútočí protože je zlá,ale protože mě chrání.
Čili naše procházky se začli odehrávat v tomto duchu-já si mohla vykroutit hlavu,abych viděla psa dřív než ona a ihned jsem jí začala říkat:Kitičko,ten pejsem je móóóc hodnej.Nekouše,je strašně hodnej.Neboj se,nic se nestane,buď hodná holčička....atd.To byla verze když jsem viděla psa první a Kittynka opravdu šla v klidu,sice psa sledovala ostřížím zrakem,ale nic víc.
Horší byli majitelé,kteří mě začali ubezpečovat,že JÁ nemusím mít strach,protože JEJICH pes opravdu nekouše a už vůbec ne takový hezoučký pejsky.Zkraje jsem se snažila vysvětlit,že sice JEJICH pes nekouše,ale MOJE svině ano.Sklidila jsem pouze pobavené pohledy a něco o tom,co by takovej malej skřítek mohl asi udělat.Brzo se to ovšem rozkřiklo a tak když jsme se měli potkat se psi na rohu,každý z jedný strany,živého plotu,už z dálky mě zdravili,že jdou s pejskem a já spustila tyrádu o hodném pejskovi!!!
Další její zvlášnost byla,že nikdy neštěkala,nevrčela a to ani když útočila na psa.Jen se jí na zádech postavili chlupy,sklopila uši,postavila límec a v klidu gentlemana došla k psovi a rafla!
Dostávala vynadáno,přes prdel,nemluvila jsem sní....nic nepomáhalo!
Už od její první procházky venku,mi nosila kamínky domů.Kdybych je blb schovávala,měla jsem už postavenej barák...
A když viděla vodu,byla okamžitě vní.Bylo jí jedno,jestli je to potok,řeka,rybník,žabinec nebo louže.Prostě byla tam trocha vody a ona musela být vní!!!V létě mi skákala šipky z lodičky do vody.Když to udělala poprvé,já jakožto vynikající potápěč-to jediné ve vodě zvládnu (jsem schopná utopit se i ve vaně a můj plavecký styl,vždy neomylně přivádí ostatní plavce v tak velký úžas,že se pak topíme ve větší skupině),jsem řvala,že se mi topí pes.
Zimu jsem taky ,,milovala,,.Kittinka se vždy vrhla do největší závěje a klestila si cestu pod sněhem a já pouze podle zvedajícího sněhu odhadovala,kde zrovna je.Když jsem chtěla jít domúů,znamenalo to,vylovit jí ze sněhu,udělat sněhovou kouli,strčit jí ji ho tlamy.Jinak jsem neměla možnost jí domů dorvat!!
V té době jsem už pochopila,že se někde stala chyba a že mi prodali cosi za rasu v podobě čivavy. Vzpomínáme na ní doteď s velikou láskou a smutkem....Cca ve 20 měsících se jí projevilo dědičné zůžení trachei a k tomu se přidala i dědičná epilepsie.
Prodělala během 2 měsíců neskutečné množství rádoby léčeb (rvali do ní kortikoidy,různé injekce,léky..),než vynikající doktor Novák,z Vet-Centra v Libuši,zjistil oč jde.
Ten jí bronchoskopii,zjistil že se jí trachea otvírá na méně než 2mm a naordinoval kyslíkový stan,inhalátory a prášky na záchvaty epilepsie.
Udržel jí bez jakékoliv bolesti a omezení přes rok naživu.
Bohužel,ani vynikající lékař nesvede vše a tak 3 týdny před 3 rokem,jejího krátkého života ,jsme jí museli nechat jít.
Začla mít velké záchvaty,bolesti a i když byla pro mě všechno,nedokázala jsem jí vidět,že trpí...........

Je to už moc dlouho,co umřela,ale nikdo z naší rodiny se stím ještě úplně nedokázal srovnat.
Moc nám chybí!!!

Časem jsem se dozvěděla,že otec trpěl na epilepsii a matka na zůženou tracheu a stejně jim to bylo jedno.
Peníze pro ně byly AŽ na prvním místě!!
Nellynka začala mít epileptické záchvaty ,,až,, v 8 letech,sice 2-4 ročně,ale po čase se to rozjelo a já která omdlívám dřív,než sestra vyndá injekci,že mi jí bodne,nebo že mi odebere krev,jsem jí ty injekce píchala sama.
Skoušeli jsme to 2 měsíce.....
Těsně před jejíma 10 narozeninama jsem jí musela dát spinkat taky...

PROTO JSEM PROTI JAKÉMUKOLIV ROZMNOŽOVÁNÍ PSŮ BEZ PP!!
NEEXISTUJE PRO MĚ ŽÁDNÁ VÝMLUVA,KDYŽ NĚKDO NAKRÝVÁ BEZPAPÍRÁKY.BEZ ZÁZNAMŮ O PŘEDCÍCH,NEMŮŽE VĚDĚT,JAKÉ NEMOCE SE V TĚLE RODIČŮ SKRÝVAJÍ A CO PŘENESOU NA ŠTĚŇÁTKA!!

Omlouvám se,že jsem se tentokrát rozepsala víc,než je u mě obvyklé,ale chtěla jsem,aby jste věděli,odkud u mě pramení nenávit k lidem,kteří množí psi bez PP s vědomím,že ublíží nejenom pejskovi,ale i jeho nové rodině.
Snad mi tenhle článek prominete...

Ten čokl mě přivede do hrobu!!

10. října 2011 v 9:11 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Nero i s holkama jsou už dávno po jídle a před hoďkou jedl páníček.
Odmítl mu taky dát a tak tu Nero u stolu seděl,nehnul sebou a najednou se zvedl a došel k mím nohám na židličce a začal čůrat.
Zařvala jsem na něj-odstřelil do kuchyně.
Přitáhla jsem ho za obojek na místo,kde udělal louži,vytáhla ho za něj a vrčela jsem na něho nadávky co mě napadli a vyhodila jsem ho na místo-do pelechu!

Co si myslíte,že udělal???

Zvednul nohu a zechcal celý pelech + kus postele polovičky!!
Tak to už jsem ho seřezala mokrým hadrem na vytírání podlahy,bez ohledu kam padla rána,co jsem měla v ruce a fest.
Ječela jsem na něho,že jsem myslela,že dostanu infarkt!!

Pro úplnost-pokud se mu chce jít ven mimo termín venčení,sedá si na jedno jediné místo a tím dám dává znamení,že je to velmi akutní a některá znás se okamžitě zvedá a jdeme sním ven - i člověku se nechce jen v určitým čase!

Ted neudělal nic,čili podle mého pomsta,že nedostal ze stolu nač měl chuť.....

Je za trest v pelechu a jak se odtamtud hne,ihned maže nazpět!!!!!!!!!

Recept sehnán-mám ho prý na 3 dny naložit a prošpikovat,jako zveřinu!Bude pečenej......karbanátky by byli moc náročný!!
*****
Celou noc spel na tom kousku pelechu a ani se neodvážil zvednout!!!
Olda řádil jak černá ruka,že ho sice miluje,ale po bytě mu čůrat a kadit (to bylo minule) nebude!!
Má od něho důtku s výstrahou a příště ho prý zmlátí sám I když budu na Nera naštvaná,budu ho tiše litovat-Olin má strašnou sílu a když má vztek,necítí ruku..už se vidím,jak mu na ní visím,aby se nemohl hodně rozmáchnout