Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Chitýs

10. října 2011 v 8:57 | Monyta |  Příběhy bububeagle

Abych tu nepomlouvala jen Scoobieho. Uvedu vás i do života Chitunky. Aneb jak je to s bíglama doopravdy. :)

Dřív jsem chodila venčit a cvičit jehodo pejska. Bydlel na druhém konci města, ale bylo to pěšky 10 - 15 min. (No, 20 - 25 s Chitou :D). Takže jako každý jiný den jsem vzala Chitu a šli jsme za tim pejskem. Pejsek se jmenoval Woody a byl to welššpringršpaněl. Byl moc hodný, docela poslušný a stráááášně veselý. Tak, když jsme došli, vzali Woodyho a jako vždy, jsme šli na pole. Povídala jsem si s Woodíkem a Chitou. Chitu jsem na poli pustila, pak jsem jí odlapila, pustila Woodyho atd. Jenže vedle pole je soukromý pozemek. Mají tam dva znakaté NO. Jo a měli díru v plotu. Mě pojal strach, zima a horko mě polévali najednou. Chita tam samosebou zaběhla. čmuchala jim na zahradě, NO v kotci. Najednou začala křičet. To byl úplně hlas zoufalého, trpícího psa. Nikde jsem jí neviděla a už jsem neslyšela ani ty NO. Už jsem viděla jak jí ukusujou hlavu, pářou břicho... A ona najednou vyběhla z toho pozemku a před sebou hnala lišáka. Lišák byl stejně velkej, ne-li větší než ona a utíkala statečně. To byla rychlost. Zaběhli do roští, nechtěla jsem pouštět Woodyho, jeho to stejně ještě nezajímalo, ale běželi jsme za ní. Ani ne tak jí nějak pomoct, jako zabránit zranění v podobě přetáhnutí svalů, dehydratace a pod. (na to bíglové casto trpí, že to prostě s lovem přepísknou, jdou dál než mají vlastní hranice). Chita už jen čmuchala. Lišák jí někde zmizel v houští. Nechala se odlapit tedy a já jí už kontrolovala a hezky jsme půl hodinky odpočívali. Woody byl na volno. Woody zdrhnul. Mě pojal zas hruzostrašný strach, protože to navíc nebyl muj pes. A on se jen schovával uplně za houštím :D Takže i přivolat se nechal. Tak jsme pokračovali pomalu směrem domu. Chita už nemohla a tak jsem jí pustila ať jí na vodítku ně+jak neženu a jde si vlastnim tempem. Takto to šlo vždycky, že si šla vlastnim tempem a zmákla to v pohodě, daleko líp, než když musela držet moje tempo. A najednou mi zaběhla zas do nějaké zahrady. A byla HODINU v čoudu. Mezitim jsem do vedlejšího pozemku vrátila Woodyho a šla jsem jí hledat. Zjistila jsem, že ta zahrada kam zmizela má konec u rychlostní cesty, a nemají tam PLOT! A Chitan ikde. Na silnici nikde, na zahradě nikde. Pojala mě znovu hrůza. A ta blbka se vrátila po hodině celá šťastná a zas nasdadila unavený výraz... :D Ale to už jsem se s ní nemazlila, šla na vodítko a rychlym tempem domu. Cestou zkoušela ještě jednou zdrhnout. Takže ponaučení?



NEVĚŘ BÍGLOVI, ŽE JE UNAVENÝ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:42 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama