Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Mé seznámení s pejsky a uměním

10. října 2011 v 9:14 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Pro mladé na této diskuzy.
Když jsem se narodila,tak mateřská dovolená byla pouze 3 měsíce.
Mamka aby se mnou mohla být doma,přemluvila otce a odstěhovali se z centra Prahy kilometr za Prahu do vesnice.
Matka nastoupila do kravína,odjížděla na kole z domova v půl 3 ráno.
Otec musel odejít v 5 ráno na autobus.
To mě převzala prababička a hlídala mě do 8 ráno,kdy se mamka uřícená vracela a prababička mizela do práce.
Tak to šlo až do mích 2 let,kdy už mě prababička hlídat nemohla a tak jsem od 5 do 8 ráno musela být doma sama.
V době kdy se naši odstěhovali na vesnici,tak si pořídili bílou čubičku čehosi,co prababička nazývala:vaše kráva-naše louže,čili čistokrevného voříška.
Dokonce se Astička narodila i ve stejný den jako já...
Aby mi nebylo smutno a nebála jsem se sama,kdybych se probudila,nechávali mi rodiče Astičku v pokoji se mnou,než se mamka vrátila z práce.
Brzo jsme prý byly nerozlučná dvojka.Kde byla jedna,byla i druhá.
Velmi brzo se naučila tahat mě za kaťata od věcí,kde bych si mohla ublížit-od schodů,kamen,domácího zvířectva...
Jednou se mamka vrátila domů a myslela,že to sní sekne,hned mezi dveřma....všude červené čmárance,na zdech,podlaze,nábytku,prostě všude.Ovšem to nejlepší jí teprve čekalo.
Rozzuřeně vrazila do kuchyně,kde jsme si vždy s Astičkou hrály a tam už zvažovala infarkt,mrtvici,nebo halucinace!!
V ústrety jí totiž letěly dvě červené příšery....
Obě dvě,jsme byly pomalované sytě rudou barvou.
Já i pes...
Astinka měla kolem očí cosi jako kola,po těle různé pruhy,celé pacinky i ocácek s ouškama.
Já na tom byla líp.
Evidentně mi na mé zkrášlení už nezbylo moc času...
Měla jsem rudé jen ruce a sem tam něco na obličeji.
Samozřejmě jsem už v té době nebyla troškař a skrášlila jsem i podlahu....asi měsíc natřenou na modro!!
Mamka vždy vypráví,že tam musela stát strašně dlouho,protože měla chuť být okamžitě bezdětná a nebyla si sama sebou jistá!
Po zklidnění matčiných emocí,mého řevu a Astinčina štěkotu,jala se zjišťovat trvalé škody.
Byly jsme namalované jak rtěnkou,tak i lakem na nehty.
Já šla pod vodu první a prý vzteky pod studenou.
Takže jsem řvala jak kvůli tomu,že mi smejvá to krásný,co jsem stvořila,tak i zimou.Pak přišel na řadu aceton...odlakovače byli málokdy a acetonu vždy hodně.Po acetonu mýdlo a nové oblečení.
Staré se uschovalo jako důkaz,že se nezbláznila.. Pak přišla na řadu Astička.
Má matka se zachovala jako tyran.
Jelikož se Astinka všemožně bránila,aby přišlo mé umělecké dílo vniveč,musela jí zavázat tlamičku i packy....
Ovšem velmi brzo poznala,že u Astinky to nebude tak snadné jako u mě!!
S kůže to jde lépe než ze srsti....
Ať se snažila sebevíc,pořád měla místo sněhobílého psa červeno-růžovo-bílou obludu.
Po velikém úsilí už byla jen růžovo-bílá,krom pár rudých průhů na zádech,které zatvrzele odolávali všem pokusům o zneškodnění.
Vzdala to,zhroutila se na židli a těžce oddychujíc přemýšlela,kde jsem mohla sehnat tohle ,,nebezpečné,, náčiní a kde se ve mě probudili malířské pudy.
Pastelek jsem si prý moc nevšímala...
První bod jí osvětlila její teta,která se u nás zastavila a za pro matku velice nepřístojného smíchu,jí vysvětlila,že přesně tyhle barvy a náčiní,hledá od naší návštěvy u nich a že je ráda,že nepřišli do rukou jejich holčičkám...Prý si jí matka velice nevrle změřila,říkala teta!
Druhý bod se brzo vysvětlil také...muselo se ovšem chvilku počkat,protože když babička viděla psa,pocítila silné nutkání na malou stranu a velice se bála,aby to donesla...
Připoměla,také za veselého smíchu, své dceři - mé matce,že jsme přece byli v zoo a mě se nejvíc líbili zebry....ani na babičku má matka nepohlédla laskavým okem!!
Na otce si počkali raději před domem,kde mu naznačili situaci,barvu jeho psa a podlahy.
Ten to prý vzal velmi dobře.
Pouze trval na tom,že byt bude okamžitě prohledám a všechny tyto nebezpečné předměty přede mnou uzamčeny!!
Chudinka Astička to odnesla nejvíc...moji rodiče se ukázali,jako absolutní ignoranti vůči umění a schovávali jí na dvoře.
Jednou ovšem otec zapoměl odtáhnout popelnici do bezpečné vzdálenosti a Astinka se s její pomocí,dostala ze dvorka a vydala se za mnou ,když jsem byla s rodiči na procházce.
Holt,jak mohla chudák vědět,že je neděle a že potká při hledání mé maličkosti,půl vesnice a při hnání domů,tu druhou půlku???
Takhle moji drazí rodiče ve mě pohřbili druhého Picasa ;-(( :-D :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama