Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

moje nejmilovanější čivavka Kittinka

10. října 2011 v 9:12 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007
Kdysik dávno,si moje mamka,v té době už po dvou mrtvičkách a se stabilitou dvouročního dítěte,přála dobrmana.Řešili jsme to horem dolem,vysvětlovala jsem jí,že rozbít hubu,si může i bez psa a že já jsem líná na to,běhat sním na výcvik a když to nepomáhalo,tak jsem jí objednala čivavu.
Pes jako pes-ne??
A tak mi do života vstoupila první čivavka.
Měla jsem v té době o čivavách dost načteno,ale nechápala jsem ,proč bych musela mít ausgerecht psa s PP a tak jsem šla do bezpapíráka.
Koupila jsem jí v 90 letech za 7tisíc (to tenkrát ještě byly nějaké peníze) a hrdě jsem si jí přinesla domů i s její sestřičkou z vrhu s Nellynkou.

Tedy,při přinesení domů,se ještě Nelly jmenovala Lady, Kitte Nelly.

Byl to sice vánoční dárek pro mamku ale když se narodily dvě,řekla jsem si,že to je znamení i pro mě,Bylo jim 7 týdnů,měly úplně odlišnou povahu,ale i barvu.Jedna byla plavá s černým pruhem přes celé záda až na konec ocásku a s černou maskou,druhá byla trochu jako trikolor-horní část tmavá,nožičky rezavý a náprsenka bílá .
Jedna byl ustrašený uzlík,klepající se u krabice,ta druhá se,za pazvuků připomínající skřípot dveří, ihned vydala zakousnout svého otce!!
Utekl před ní na křeslo a s údivem jí pozoroval....
To bylo 22.12. a další den jsem chtěla jet k mamce předat jí dárek.
Holky jsem na noc vrazila do ohromnýho prádelního koše,vypodloženýho larisou a ustlala si u nich na zemi.
V noci mě probudilo strašný horko pod krkem,ležela jsem na zádech.
Šáhnu---a ono to štěně!!
Rozespalá jsem ho vrazila spátky a než jsem se pořádně zavrtala nazpět do peřiny,ležela mi tentokrát nahoře přes krk.
To mi teprve došlo,že ten koš je fakt vysoký a to štěně mrňavý a že by tedy venku být nemělo!
Vrazila jsem jí tam znova a pozorovala,jak se dostane ven...
No,jednoduše-vylezla jako po žebříku Ta druhá nechápavě seděla na zadku a koukala,kam a jak jí ségra mizí.
Bylo mi jasné,že toho moc tímhle stylem nenaspím a tak jsem rezignovala a vzala je ven a až do rána jsem snima seděla.
Toho plavýho ďábla jsem si za tu noc zamilovala,ale rozhodnutí ,která bude moje,jsem nechala na mamce-byl to hlavně dárek pro ní. Druhý den jsme jeli na chatu za mamkou s jejím vysněným ,,dobrmanem,,Když jsem holky vyndala s kožešinové čepice a dala je na zem,na dobrmana si ani nevzpoměla.
Vrhla se na tu tmavou a já byla šťastná,že mi plavá zůstane.
V tu dobu mamka rozhodla,když lezla po čtyřech a honila se s čoklem velikosti krybičky od cigaret,že se tmavá jmenuje Lady a moje Nelly.

A tím začalo moje soužití s čivavkou,která si o sobě myslela že je alespoň pitbul.
První zkřížení našich cest bylo jméno.Odmítala na něho slyšet!!Sehnala jsem si sí kalendář a skoušela jména,pak jsem si i jména vymýšlela..nic - nezájem!!
Skončila jsem u anglickýho slovníku a předčítala jsem jí slova,která se mi líbila.
Při slově kite otočila hlavu a šla ke mě.
Kdybych bývala věděla,že nejenomže kite,znamená drak,ale že ona se v tom okamžiku na draka,kříženého s pitbulem změní,asi bych to slovo přeskočila!!Když se to dozvěděla mamka,ihned změnila jméno svého zmetka s Lady na Nelly...
Popoženu trochu čas......ne že by se nic v té době nedělo,ale popsala bych tu aspoň 10 stran Když jí byly 4 měsíce,ukradla pitbulovi,kterej na trávníku žral,prasečí nohu od huby.Majitel byl v šoku,že prý se při jídle k němu nesmí přiblížit...Naše Kittynka táhla nohu za sebou a pitbul byl tak zkamenělej drzostí,toho potkana,že bych ho tam možná našla ještě dnes.
Další její uchylka byla,že mi vždy zdrhla přes trávník do zverexu,sebrala si co chtěla a já tam vždy jen došla zaplatit účet.Jen jednou jsem se vzepřela a to když se snažila vytáhnout z obchodu komplet celou kravskou nohu!!
NE jen tu krátkou kost s kopytem,ale vážně celou nohu!!!!
Celý den se mnou nemluvila!!
Cca kolem 7 měsíce,si uvědomila,že ona je drakopitbul a já jsem nevinná oběť,kterou každý pes chce sežrat a ona mě musí bránit.
Bohužel,v okamžiku,kdy jí to došlo,z poza rohu vyšel pán s NO,který byl postrachem všech psů.
Kittynka se vyřítila a zahryzla se NO do slabin.
Pes řval bolestí,majitel koukal,já řvala ať ho pustí a Kittynka vesele vysela ze slabin,krev se řinula,pes ječel,snažil se jí sklepat a tak krev tekla ještě víc.
Vypáčila jsem jí hubu,pes přestal řvát a majitel psa se začal smát!!Já byla vzteky a hrůzou co se mohlo stát hysterická!!
Omluvila jsem se pánovi,Kittynu zmlátila a šli jsme na veterinu.Veterinář když uviděl čivavu celou od krve v doprovodu NO,vrhnul se kní,než vykrvácí. Nenechal si chudák vysvětlit,že všechna krev je s toho ovčáka.Byly to 3 stehy,neplatila jsem nic,protože mi oznámil,že tohle bere jako bezplatné pobavení,majitel se chlámal celou dobu.Já jí slibovala přeražení všech kostí v těle!!
Majitel NO byl fakt formát,humor ho nepřešel ani po třetím útoku a třetím šití.....
Já mezitím přišla na to,že neútočí protože je zlá,ale protože mě chrání.
Čili naše procházky se začli odehrávat v tomto duchu-já si mohla vykroutit hlavu,abych viděla psa dřív než ona a ihned jsem jí začala říkat:Kitičko,ten pejsem je móóóc hodnej.Nekouše,je strašně hodnej.Neboj se,nic se nestane,buď hodná holčička....atd.To byla verze když jsem viděla psa první a Kittynka opravdu šla v klidu,sice psa sledovala ostřížím zrakem,ale nic víc.
Horší byli majitelé,kteří mě začali ubezpečovat,že JÁ nemusím mít strach,protože JEJICH pes opravdu nekouše a už vůbec ne takový hezoučký pejsky.Zkraje jsem se snažila vysvětlit,že sice JEJICH pes nekouše,ale MOJE svině ano.Sklidila jsem pouze pobavené pohledy a něco o tom,co by takovej malej skřítek mohl asi udělat.Brzo se to ovšem rozkřiklo a tak když jsme se měli potkat se psi na rohu,každý z jedný strany,živého plotu,už z dálky mě zdravili,že jdou s pejskem a já spustila tyrádu o hodném pejskovi!!!
Další její zvlášnost byla,že nikdy neštěkala,nevrčela a to ani když útočila na psa.Jen se jí na zádech postavili chlupy,sklopila uši,postavila límec a v klidu gentlemana došla k psovi a rafla!
Dostávala vynadáno,přes prdel,nemluvila jsem sní....nic nepomáhalo!
Už od její první procházky venku,mi nosila kamínky domů.Kdybych je blb schovávala,měla jsem už postavenej barák...
A když viděla vodu,byla okamžitě vní.Bylo jí jedno,jestli je to potok,řeka,rybník,žabinec nebo louže.Prostě byla tam trocha vody a ona musela být vní!!!V létě mi skákala šipky z lodičky do vody.Když to udělala poprvé,já jakožto vynikající potápěč-to jediné ve vodě zvládnu (jsem schopná utopit se i ve vaně a můj plavecký styl,vždy neomylně přivádí ostatní plavce v tak velký úžas,že se pak topíme ve větší skupině),jsem řvala,že se mi topí pes.
Zimu jsem taky ,,milovala,,.Kittinka se vždy vrhla do největší závěje a klestila si cestu pod sněhem a já pouze podle zvedajícího sněhu odhadovala,kde zrovna je.Když jsem chtěla jít domúů,znamenalo to,vylovit jí ze sněhu,udělat sněhovou kouli,strčit jí ji ho tlamy.Jinak jsem neměla možnost jí domů dorvat!!
V té době jsem už pochopila,že se někde stala chyba a že mi prodali cosi za rasu v podobě čivavy. Vzpomínáme na ní doteď s velikou láskou a smutkem....Cca ve 20 měsících se jí projevilo dědičné zůžení trachei a k tomu se přidala i dědičná epilepsie.
Prodělala během 2 měsíců neskutečné množství rádoby léčeb (rvali do ní kortikoidy,různé injekce,léky..),než vynikající doktor Novák,z Vet-Centra v Libuši,zjistil oč jde.
Ten jí bronchoskopii,zjistil že se jí trachea otvírá na méně než 2mm a naordinoval kyslíkový stan,inhalátory a prášky na záchvaty epilepsie.
Udržel jí bez jakékoliv bolesti a omezení přes rok naživu.
Bohužel,ani vynikající lékař nesvede vše a tak 3 týdny před 3 rokem,jejího krátkého života ,jsme jí museli nechat jít.
Začla mít velké záchvaty,bolesti a i když byla pro mě všechno,nedokázala jsem jí vidět,že trpí...........

Je to už moc dlouho,co umřela,ale nikdo z naší rodiny se stím ještě úplně nedokázal srovnat.
Moc nám chybí!!!

Časem jsem se dozvěděla,že otec trpěl na epilepsii a matka na zůženou tracheu a stejně jim to bylo jedno.
Peníze pro ně byly AŽ na prvním místě!!
Nellynka začala mít epileptické záchvaty ,,až,, v 8 letech,sice 2-4 ročně,ale po čase se to rozjelo a já která omdlívám dřív,než sestra vyndá injekci,že mi jí bodne,nebo že mi odebere krev,jsem jí ty injekce píchala sama.
Skoušeli jsme to 2 měsíce.....
Těsně před jejíma 10 narozeninama jsem jí musela dát spinkat taky...

PROTO JSEM PROTI JAKÉMUKOLIV ROZMNOŽOVÁNÍ PSŮ BEZ PP!!
NEEXISTUJE PRO MĚ ŽÁDNÁ VÝMLUVA,KDYŽ NĚKDO NAKRÝVÁ BEZPAPÍRÁKY.BEZ ZÁZNAMŮ O PŘEDCÍCH,NEMŮŽE VĚDĚT,JAKÉ NEMOCE SE V TĚLE RODIČŮ SKRÝVAJÍ A CO PŘENESOU NA ŠTĚŇÁTKA!!

Omlouvám se,že jsem se tentokrát rozepsala víc,než je u mě obvyklé,ale chtěla jsem,aby jste věděli,odkud u mě pramení nenávit k lidem,kteří množí psi bez PP s vědomím,že ublíží nejenom pejskovi,ale i jeho nové rodině.
Snad mi tenhle článek prominete...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:41 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama