Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Obyčejné ráno...

10. října 2011 v 9:06 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

V půl 7 mě vzbudil Neroušek tím,že mi hodil na hlavu kost,co mu včera koupil jeho inteligentní páníček.
Mrskla jsem jí po něm nazpět a chytla jsem během chvilky ránu hadrovým uzlem...
Usoudila jsem,že mám po spaní.
Vypotácela jsem se s teploučké postýlky do kruté zimy v bytě.Zapnula jsem el.fukar a Nero si před něj hned lehl a holčičky se uskupily kolem něho a kocour si lehl na křeslo.
Nebylo to hraní,zima jim byla zmetkům.
Tak jsem pádila zpátky po postýlky,byla ještě teploučká...
V 9 hodin na mě spadnul strop a celou mě zavalil!!
Poučená,jsem pochopila,že tentokrát si chce Nero opravdu hrát.
V bytě přijemný teploučko a tak jsem neprotestovala.
Hygiena,obléknutí,kafíčko,cigárko-vše mi bylo tolerováno.
Byla jsem velmi mile překvapená,to se nestává často!Při druhém kafíčku jsem si chtěla otevřít net,že sem juknu...Stačilo pár metrů do ložnice pro laptop a zpět a po kafi ani památka!!
Nejsem až tak sklerotická a stříkance všude po stolku a malé ťapky v nich mě o tom přesvědčili.
Bez řečí a rozčilování jsem si udělala nové a odhodlaná se nedělit jsem ho držela v ruce..
Co čert nechtěl,odvolala mě příroda a já položila raději kafe na kuchyňský stůl.
Pokud si myslíte,že zůstalo všechno,zapoměli jste,stejně jako já na kocoura...aspoň nevychlastal všechno.
Snídani dělám velkou,neb mě život naučil,že pokud nechci chcípnout hlady o snídani se dělit musím,protože po probuzení nemám sílu uplatnit své alfa postavení a snídat zavřená někde v místnosti a u toho ječet ať sklapnou,nejsem taky schopná.
Mám pomalý rozjezd...
Po snídani,celozrnný chleba s paštikou,Nero otravoval s balonkem,tak jsem mu ho celou tuhle dobu házela.
Dokonalou koordinací pohybů,jsem jedním hodem,sestřelila kocoura z botníku-za roh nevidím a nikdy takhle blbě nesedí...
Zaječel a Neroušek to pobral,jako výzvu ke hře (on je vážně asi úplnej debil,že ani po víc než roce,nepochopil,že on je pod Filipovou důstojnost a jediné co by sním kocour rád dělal,by bylo sežrání za živa) a tak se kněmu rozeběhl.
Po pár kolečkách,co proběhli naším úchvatně řešeným bytem a za řevu co oba vyluzovali,jsem vzala to nejbližší v dosahu,jabka a připravila se na další průlet kolem mě.
Zvláštní,jak vztek dokáže napomoc míření...
Schytali to oba dva.
Kocour do zadku,Nero do hřbetu.
Kocour zdrhnul někam trucovat,jabka na zemi žrali všichni čoklové,bok po boku.
Nenechali ani stopku.
Mám 4 kávu,jsem probuzená a ochotná vyrazit s harantama na procházku..nemám obavu,že mě čoklové venju nevytočí a nálady se mi nevytratí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama