Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Tak taky jednu historku mám

9. října 2011 v 22:22 | Monyta |  Příběhy wulfina

tak taky jednu historku mám...


budík - měla jsem u postele, malej hranatej budík - 7x7 cm. A byl gumovej a měnil barvy. Nechala jsem ho normálně u postele v ložnici, kam pes nesměl. Pes by skoro roční a měl zatrhej dráp, do kterého dostal infekci, tak nesměl bejt v kotci, tak jsem svoila, že bude v baráku. Petr zapomněl zavřít do ložnice, když odcházel do práce (já v tu dobu už byla v práci). Přišla jsem domů, vyvenčila jsem psi, Caesar - měl menší bobky než obvykle - dávala jsem to za vinu kostem z prasete. Nicméně, večer jsem si chtěla nastavit budíka a budík nikde. Tak jsem prolezla celou poste, po sléze i Caesarův pelech a nic, ale slyšela jsem po 15 minutách písknutí, pípnutí ( budík ohlašoval čtvrt, půl, třičtvrtě a v celou). takže jsem usoudila, že budík je nejspíš pod postelí a tam teda nelezu... A ráno pípání. (v 5 ráno - kdy jsem vstávala do práce) došla jsem k psovi - ten seděl v rohu obýváku a chudák vyplašeně koukal, co se to děje. Takže jsem okamžitě vzbudila Péťu a mazali jsme na pohotovost na veterinu, rozpárali mu bříško a budík vyndali... za 14 dní jsme vyndali stehy a teď je vše ok... Od tý doby budík nemám...
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama