Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

začátky rozrůstání mé nynější zvířecí rodiny

10. října 2011 v 8:58 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Nejdřív jsem měla kocoura.Byla jsem od mala kočičí mámou a tak i přes výhrůžky útulkem,kterým stejně nevěřil,se u nás dost slušně roztahoval!!
Když mi umřela předešlá čivavka,se kterou se milovali až neskutečně,přestal jíst,pít,prostě se za společnicí trápil.
I když jsem se předtím zařekla,že čivavu už nechci,pohled na trápícího se Filípka,kterého jsme násilím krmili,mé přesvědčení se změnilo a ujížděla jsem v tom nejhorším zimním počasí do Plzně pro Kejminku.
Když jsem jí vybalila ze všech šál a dek,doplazil se k ní,olízal jí,trochu jí i kousnul a plazil se k jídlu a pití.
Kamarádství na první kousnutí bylo na světě.
Loni,když jsem nesla domů v náručí zmlácené štěně amstafa,už po prohlídce u veta,tak jistá Filipovým kamarádstvím,jsem si nebyla.
Ale přece jsem to štěně nemohla nechat napospas těm lidským hyenám,nebo ho odvézt do útulku...Tak jsem si řekla,že to holt skusím a uvidím!
Uvítání bylo horší,než jsem si myslela!!
Filip mě přiběhl přivítat a když zavětřil vetřelce,zaprskal,zasyčel a zdrhnul.
Štěně mi leželo v náručí,ustrašené,co se zase bude dít a tak jsem ho uložila do naší postele,omyla ho,připravila velkou mísu na vodu a další na jídlo a čekala,co na to další člen-Kejminka.
Po čase vyskočila na postel,očuchala ho a lehla si vedle něj.
Uff...alespoň polovina zvířecí rodiny neprotestovala!
Rozhodla jsem se pro 2 týdenní čekací lhůtu,jestli i Filip změní,nebo alespoň zmírní svůj postoj.Trvalo to opravdu skoro dva týdny,než byl ochoten být s Nerem,jak jsem amstafa pojmenovala,v jedné místnosti.
Bylo vyhráno!!Neroušek s náma mohl být dál...
Nebudu lhát,že vše bylo ideální.
Filip se s Nerem kolikrát porval,vždy jsem seděla či stála přimo u nich a čekala co bude a koho budu zachraňovat,ale Nero se ukázal jako pohodář a vždy ho ze sebe jen sklepal.Což dělá dodnes,jen k tomu přidal zavrčení,nebo zaštěkání,ale je vidět,že to bere jen jako rozptýlení z dlouhé chvíle.
No a poslední přírůstci přišly někdy začátkem července-tuším (ten čas strašně letí).
Jejich majitelka byla moc nemocná a scháněla někoho,kdo si je veme všechny a neroztrhne je.
Strašně dlouho a těžce jsem o tom přemýšlela!!Přece jen,mít 5 čivav a amstafa s kocourem už není žádná sranda,holky už byly všechny dospělý,bez PP...čili mě strašili i nemoce.
Osud zase rozhodl sám.Paní mi zavolala,jestli bych jí je alespoň nepohlídala,že musí do nemocnice a tak jsem pro ně hned jela. Od prvního vstupu do bytu,byly jako by tam se všema žily od narození.
Sice Kejminku a Nera znaly od vidění,když jsem byla na návštěvě u rodičů a potkaly jsme se při venčení,ale i Filip jim nedělal potíže a ony ho přijali jako samozřejmost!
Osud si s náma zahrál dál...sice jsem už byla rozhodnutá,že si holky nechám,ale jednou mi zavolala sousedka od jejich majitelky,že paní v nemocnici bohužel,zemřela.
Tak jsem se stala oficiální majitelkou dalších 4 čivavých zmetků!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama