Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Ztracené dítě....

10. října 2011 v 9:14 | Monyta |  Příběhy Jirina.2007

Pár měsíců po Picasově období,jsem si hrála na dvorku a táta mě šel zavolat na jídlo.
Neozvala jsem se mu i když pak vyřvával tolik,že vylezla ven i máma.
Začli mě hledat a zjistili,že jsou otevřená vrátka...
Začal poprask.
My bydleli uprostřed vesnice,ne jednom konci matčiná maminka a na druhém babiččiná maminka.
Otec vyrazil jedním směrem,matka druhým....k oboum vedla silnice bez choníků....
Nebyla jsem ani u jedné znich.
Rodiče se sešli,v doprovodu všech členů dané rodiny u našeho domu,zdělili si fakta,že u nich ani u nich nejsem a šli mě lovit z požární nádrže,které se honosně říkalo koupaliště....
Byla vypuštěná....
Opět se rozdělili a jedni šli do hájku,jestli jsem se nevydala tam,druhá vedená mím strejdou-myslivcem,knim domů pro NO,jestli mě třeba nevyčmuchá.
Tahle část plánu se bohužel nekonala,protože začalo hustě pršet a tím pádem by i kdyby měl ochotu,nechytil stopu.
Čili se i oni rozdělili do dalších podskupin a vyšli mě hledat na různě vybraná místa.
Po dvou hodinách se nějak poscházeli a já furt nikde....
Už nepršelo,tentokrát někdo nahoře vylíval cisterny s vodou...
Rozdělili se prý do dvojic,vyburcovali sousedy a šlo se hledat nanovo!
Za další 3 hodiny byl sraz u našeho domu.
Nikdo mě nenašel a tak šli do bytu,že prodiskutují strategii odchytu a vypijou si aspoň teplý čaj,protože nemělo cenu se v tom dešti převlíkat!!
Co tenkrát vymysleli se nedochovalo...k mé neskonalé lítosti!
Když dopíjeli čaj a chtěli vyrazit do divočiny polí,keřů a háje,přišel z práce můj praděda.
Ženský z rodiny i z vesnice uřvaný,jestli jsem to počasí,mohla vůbec přežít,chlapi vyděšený a začali mu o tom hrozném neštěstí vyprávět.
Děda byl fajn...prý nasadil vážný výraz,zapálil si cigaretu a zadumaně řekl:Tak by mě zajímalo,jestli to dítě mělo šanci tohle přežít a odmlčel se.
Ženský prý rozkvílely ještě víc,krom prababičky,která ho přece jen za ta desetiletí znala nejlíp a hned spustila...
Dědku,co kdes viděl tu holku!!Děluj a mluv!!
Děda se na ní prý nevinně podíval a řekl:Ale Slávinko,kdybych jí viděl,tak bych jí přece na tom dešti nenechal!!
Načež babča:Tak dělej a řekni mi okamžitě co víš.Vidím ti až do žaludku,jinak si mě nepřej!!
(byla dost od rány,my jí v rodině říkali láskyplně gestapák) Děda beze slova vyšel na zápraží a jen se díval na Astinou boudu.
Ta chudák seděla venku,promočená na kost,klepala se zimou a děda povídá:Že mám blbý děti vím už dávno,ale že stihli nakazit půl vesnice,to jsem se teprv dozvěděl.

Na tohle se moje babička,jeho dcera vrhla k boudě,kde jsem sladce spinkala celou dobu,co mě hledali málem i interpolem-kdyby tenkrát u nás už byl!!

Mě vrazili,pořád spící do postýlky,Astinku která mě celou dobu poctivě a obětavě hlídala, vysušili co to šlo a šouply jí za odměnu ke mě.

A dospělí si místo čaje s rumem,udělali rum s čajem.

Jo a prababča s pradědou nemluvila prý skoro týden,že zní udělal předevšema blbce.

Od té doby,když mě hledali,první na řadě byla psí bouda... :-D :-Dkdo tohle:(byla dost od rány,my jí v rodině říkali láskyplně gestapák) bude brát špatně,tomu se omlouvám,ale až do své smrti v 83 letech vždy jen jednou zařvala a nastoupili jsme v plném počtu,včetně návštěvy.
Leta si nepamatovala,nebo nechtěla pamatovat jména a tak vždy jen zařvala Franto,Lojzo,Pepiku...a stáli tak chlapi,kluci,ženský holky-prostě všichni kdo byl zrovna v baráku,protože ten kterej náhodou nepřišel,byl na milion procent ten,se kterým zrovna chtěla mluvit!! :-)) :-))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama