Vítejte na našem blogu,veškeré příběhy se zakládají na skutečnosti.
Tento blog byl založen pro útěchu všech otroků svých čtyřnohých miláčků,kteří si zoufali,že větších hajzlíků,než je ten jejich není.
Snad se Vám tu s náma bude líbit.V odkazech naleznete nejen stránky chovných stanic,ale také například i odkaz na naše forum,kde NÁS,OTROKY SVÝCH MILÁČKŮ naleznete :o)

Hektický večer

6. prosince 2011 v 19:51 | Monyta |  Příběhy bububeagle
Tak jsme měli včera večer velmi veselý. Jsem myslela že ho přerazim vejpůl a ty vejpůlky ještě na vejpůlky. :D
Večer jsme dělali véču, Chita se Scoobiem se klasicky hašteřili, já na ně řvala, máma řvala, že řvu... Scoobie hodil loužičku a začal hon. Začala jsem zas řvát, On se schoval za peřiňák a vykukoval, jestli jako budu nadávat, řvát a honit ho. Zvedla jsem se z křesla a šla si v klidu pro něj. On zaběhl vedle do pokoje pod postel, já za ním. Utekl k rodičům pod postel, já za ním, podlezl jí, já za ním ne! :D Ale obešla jsem ji, on zas jí podlezl, já jí zas obešla, ale to už jsem po něm skákala a čapla ho za zadní běhy, vytáhla, přehmátla na krk s obojkem a začal jekot. Přednáška o svěračích, že si z toho málem ani neprdnul. Dostal volno (Příkaz na místo neumí). Po chvíli jsem si sedla s jídlem a Scoobie začal něco ničit. Takže zase se opakovala honička a já už byla mírně nas....štvaná. Přišel táta domu. Scoobie ho začal vítat. Bohužel ve výšce jeho obličeje (Jojo, péro z gauče), takže táta začal ječet, já začala ješčet a máma ječela at neječíme. Načež jí bylo řečeno, že ten pes je debilní a tak se na něj ječet musí. :D Scoobie si to asi na chvíli vzal k srdci a kousal si bůvolku. Když jsem obírala kuře pro zvěř, tak mi lezl pomalu na stůl, byl okřikut a schozen nohou na zem. Při rozdělování krmení na mě Scoobie skočil asi 10x, vždy následovalo okřiknutí a blbej výraz na jeho adresu. On se vždy tak jako podíval uvědoměle, jak kdyby věděl co dělá. Mrknul a stejně vyskočil znovu. (Jo, hodně tam hraje roli konkurenční boj s Chitou, ta u žrádla nezná ani bratra, sotva si všimne mojí ruky.) Takže Scoobie s Chitou pod dohledem napapaný. Šla jsem dát ještě maso ven kočce. Nechala jsem ale na stole talíř s kostma. (Já v*l) Ano Scoobie si jednu ukradl. Začala opět honička a já už toho měla dost. Mé nervy právě spadly kamsi hluboko pod zem a nechtíc se zvedat. Vykašlala jsem se na něj a šla zbytek kostí vyhodit. Chitu jsem pochválila, že si nic neukradla a dostala ještě kousek masíčka co mi zbyl. Už tu byl Scoobie. vzala jsem je na zahradu a konečně byla chvilka klidu. Haha, omyl. Bubu toho asi nikdy nemá dost. Scoobie se neodbytně dobýval ke kočičí misce. Okřikuju a jelikož jsem seděla na schodě, tak se ani nezvedám. Prostě už na to nemám, jen křičím a div nebrečím s hrůzou co zas provede. Scoobie vrtí ocáskem a začíná zas naskakovat na Chitu - křičím na Scoobieho, Chitu chválím za agresivní jednání (Chápete, že já chválim bígla za agresivitu???) ... To už je fakt praštěný. Fakt, tomu říkám vrchol, když bígla povahově celkem v pohodě bázlivého já chválím za cenění zubů, vrčení a kousání. Přijdu si jak blbec. Nevadí. Scoobie se šel konečně na zahradu vyčůrat. Chita s ním. Ze zahrady se jen ozývají zvuky vrčení, štěkání a volání o pomoc paničky. No, začínám potichu křičet. (Hehe, fakt jsem zjistila, že se dá potichu křičet :D) Scoobie přestal prudit. Přišli a šlo se spát. To by ovčem nesměl být Scoobie hyper-ultra-aktivní. Ten blbec ještě převracel misku od proplanu, ožižlával ji, takže z postele křičím. Skočil na postel, kde je ted jen molitan a začal hrabat - křičím. Skočil na druhy konec postele, tam je igelit, kvuli jeho curani a začal přešlapovat, valet se... proste vsechno, jen aby to delalo zvuky - křičím. Nakonec leze z postele. Už doufám, že to bude ok. Ten blbec ještě strká čumák na stůl - křičím. Skáče na kuchynskou linku - křičím. Leze na židli u stolu - křičím. Už snad i brečím. Nakonec se napil a šel si lehnout a konečně usnul. Takže od té doby co já zalehla do postele a usnula uběhly snad dvě hodiny. Takže jsem šla spát někdy po půlnoci. A v 7:30 budíček od táty. Pes jančí - křičím. Motá se mi hlava a bolí mě krk, vztekám se nejen na psa už. Jak jsem vstala obydlela koupelnu tak už zas pohoda. :D Už zas mám sílu na další bíglovskej den! :D :D Ale už je hodnější Scoobie. Už fakt tolik nečůrá (asi mu došlo, že když ho tahám za zadní běhy nebo ocas z podpostele, stejně se neschová a ten čumec mu v tom stejně vykoupu), neničí a veku se mi sám drží u nohy :) Milášek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama